Všetkých, ktorým sa páčia moje fotky, by som rada pozvala na moju FB stránku venovanú fotkám, ktoré som fotila a zároveň aj fotkám, na ktorých som ja hlavným objektom:

Pondelková depka

14. listopadu 2016 v 18:40 | Chloë Noir |  Me and My Life
Aký cieľ má vlastne život dospeláka?

Pamätám sa, ako počas školy, toľko mojich rovesníkov chcelo už tú "hlúpu" školu skončiť. Nevedeli sa dočkať, kedy naposledy vykročia bránami a už sa nikdy nebudú musieť vrátiť.
Chýbajú mi tie časy...
Ak si porovnám školu a prácu tak samozrejme práca vyhráva najmä v dvoch bodoch - po prvé je to samozrejme to, že za ňu dostávam peniaze a po druhé to, že keď mi skončí pracovná doba, tak už v ten deň nemusím viac na prácu ani pomyslieť. Žiadne úlohy na doma, žiadne učenie sa do noci (budem úprimná...niežeby som to niekedy robila :D).
No čo z toho? Škola má svoj cieľ - maturita (alebo bakalárka, diplomovka alebo čokoľvek podľa toho, o akú školu a ktorý stupeň sa jedná) a potom je so školou koniec.
Ale práca dospeláka?


Niekedy je to až depresívne. Celý týždeň človek maká a maká, nevie sa už dočkať toho víkendu, robí si nádeje, robí si plány. A keď víkend konečne príde (po dobe, ktorá sa niekedy zdá ako roky), tak akoby ho zrazu ani nebolo. Trochu si oddýchnuť, trochu si konečne dlhšie pospať a popratať to, čo sa počas hektického týždňa nestihlo a zrazu len žmurkne a už je tu znovu pondelok...z väčšiny plánov ostali len prázdne slová a sľuby... A tak znovu hor sa do práce.
Je to začarovaný kruh a viem, že nie som jediná, kto má niekedy pocit, akoby víkendy niekedy ani neboli (veď aj dvojtýždňová dovolenka zbehla ako nič)...
Ani sa niekedy nestihneme spamätať z ťažkého týždňa a už tu máme opäť ten hnusný pondelok. Nehovoriac o víkendoch, ktoré mám niekedy kvôli práci ešte kratšie (týždeň nočných začína v nedeľu večer, čiže pol nedele prespím...a zvyčajne končí v sobotu ráno...čiže prespím pri troche štaštia len tú sobotu...alebo som niekedy mimo celý víkend. Pretože šiesta nočná bol tak neskutočne "úžasný" nápad -_- ).

Niekedy mi príde akoby to vôbec nemalo zmysel. Aký je cieľ práce? Kedy to skončí? To mám čakať do dôchodku (ktorého sa podľa mňa moja a mladšia generácia ani nedožije ak ho neprestanú posúvať) aby som si oddýchla? A svoje najlepšie roky premárniť makaním a šetrením na obdobie, ktoré možno nikdy nepríde, alebo počas ktorého už nebudem môcť nič robiť?

Mám pocit, že mi chýba nejaký cieľ, ku ktorému by som mohla smerovať. Toľko ľudí čo poznám má rôzne ciele - jeden si chce našetriť dosť na to, aby mohol začať nový život v inej krajine. Ďalší sníva o tom, že si postaví dom a založí rodinu a tak ďalej...
Možno je to tým, že všetky moje väčšie plány sa vždy zosypali ako domček z karát a ja som už prestala dúfať, že mi niekedy niečo väčšie vyjde. Pretože plány, ciele a sny som tiež mala. Ale teraz? Vlastne už ani neviem čo chcem robiť so životom. Tie drobné ciele, ktoré si môžem odškrtávať na zozname nie sú z tých, ktoré by mi dokázali pomôcť nasmerovať môj život na nejakú trasu.
Samozrejme, práca ma do určitej miery baví a mám ju rada (a zároveň ju neznášam...to je taký love-hate vzťah :D) a jedným z mojich cieľov je snažiť sa ju vykonávať čo najlepšie, pomáhať firme ušetriť peniaze. Lenže...to nie je cieľ ako taký, to je proste vec, ktorá je súčasťou mojej povahy...ak som za niečo platená tak sa to snažím vykonávať čo najlepšie aby som sa nehanbila postaviť sa za svoju odvedenú prácu.
Niekedy však už ani to nepomáha. Niekedy mám chuť sa na to celé vybodnúť, zaliezť pod perinu (alebo sa zašiť niekde v kúte budovy, kde by a len tak nikto nenašiel), vypnúť mobil a dúfať, že mi všetci dajú pokoj.
Zmeniť prácu? Áno, aj to je možnosť, no poznám sa dosť na to, aby som vedela, že vykonávať nejaké moje hobby ako prácu by bolo len na škodu a je lepšie si hobby držať ako hobby - oddelene od práce. Okrem toho, vo veciach, ktoré by ma bavili nie som taká dobrá, aby som sa z toho dokázala uživiť a veci, v ktorých som dobrá nemajú pracovné zaradenie. :D
Práca, ktorú robím nie je zlá, napriek tomu, že si neraz ponadávam, napriek tomu, že mám niekedy chuť s tým seknúť (určite nie som jediná). Je to skôr môj postoj a zmýšľanie, ktoré musím zmeniť. Bohužiaľ...nie je to vec len taká jednoduchá a ľahšie sa to povie ako spraví.

Mám pocit, že som spadla do začarovaného ulietaného kruhu nudných dospelákov - len práca, práca a práca. Žiaden sen, žiaden cieľ...len do práce a domov.
A to je presne to, čoho som sa vždy ako mladá bála.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

Já jsem zatím ve škole, takže s tímhle zkušenost nemám, tudíž nemůžu posoudit. Myslím si ale, že i v práci se přece časem můžeš dostat na nějaký vyšší post, ne?

2 Lea Lea | 16. listopadu 2016 v 7:53 | Reagovat

Nájdi si záľubu a venuj sa jej vždy po práci v týždni. :-) ja to tak robím a mám pocit, že nežijem len zo dňa na deň, že nechodím do práce len preto, aby som mohla chodiť do práce. Stretni sa s niekym, choď si zacvičiť, niečo dobré si uvar.. nie je dobré týždeň len nejako ,,prežiť´´ v práci, voľné chvíle tráviť nijako, posteľ a odznova... chce to zariadiť sa tak, aby bol aj týždeň pekný. Ja sa vždy po práci prejdem mestom, nakúpim vo svojich obľúbných predajniach, 5-6x týždenne cvičím, doma varím, cez víkend operiem, trošku popracem ,odpočiniem si... veď rada fotíš, jeseň je parádne fotogenická :-) nemusí to byť drahá záľuba... alebo sa možeš začať niečo učiť, niečo, čo ťa posunie niekam ďalej napr. aj v práci, prihlásiť sa na nejaký kurz... nedepkuj sa :-) ja viem, že je jeseň... tráv čas s tými, ktorých máš rada...

3 Mln Mln | 1. prosince 2016 v 18:58 | Reagovat

Tiez mam podobny pocit z pracovneho zivota ako Chloe. S tym rozdielom ze ako vyvojar ma pracovne problemy ma v mysli prenasleduju aj mimo pracovnu dobu. Obcas ked sa par tyzdnov neviem pohnut z miesta, tak pribudol novy druh depky - pracovna depka. Ale tak vyhodou je ze nehrozi stereotyp. Obcas mam pocitze zmyslom prace je to aby clovek vstal a robil a najma dotiahol do konca produkt ktory mozno bude pre niekoho uzitocnu.tiez mam pocit ze praca vysavachut robit nieco po pracovnej dobe.

4 K. K. | Web | 2. prosince 2016 v 14:43 | Reagovat

Súhlasím s komentárom číslo [2]: :)

Viem, že sa to ľahšie hovorí ako robí, no treba sa nakopnúť a všetko ide, keď sa chce. Nie je to nemožné.
Najlepšie je skúšať nové veci, ktoré ťa môžu milo prekvapiť a svoju budúcnosť si bez nich nebudeš vedieť predstaviť.

Možno to znie hrubo, ale tvoj život závisí len od teba a je to tvoj problém, ako ho žiješ :-)
Keď chceš niečo zmeniť, tak zbytočne budeš čakať na zázrak, pretože nikto iný za teba nežije tvoj život, iba ty si zodpovedná. :-)

Keď ťa nebaví alebo ťaží práca, tak ju zmeň. Viem že na Slovensku je to dosť problém. No skúšala si to v inej krajine, ktorá je na tom ekonomicky lepšie?
Osobne som na Slovensku nikdy nepracovala, pretože odmietam 2 eurá za hodinu. Narobíš sa ako kôň a nič z toho nemáš. :-(

Opakujem, skutočne sa to ľahšie hovorí ako robí, no nestrácaj nádej.
Mňa tiež koľkokrát priatelia presviedčali, aby som po škole išla žiť do inej krajiny, ale momentálne si to nemôžem dovoliť kvôli škole a iným veciam. A viem, že tam pôjdem, pretože chcem. Možno to nebude zo začiatku ľahké, ale treba riskovať. Treba vykročiť zo svojej komfortnej zóny, pretože v nej kvety nerastú a nerozvíja sa tvoja osobnosť :-) ;-)

Každopádne dúfam, že nájdeš svoj vlastný zmysel a hlavne sa neboj skúšať nové veci. O nič neprídeš, iba sa obohatíš. :-)
A ak budeš mať stále pesimistický pohľad na vec, nič tým nezmeníš.
Možno si budeš hovoriť, že trepem hlúposti a že to nie je v živote také ľahké. Netvrdím že je, každý potrebuje svoj vlastný čas na rozvoj. Niekomu to trvá mesiace, niekomu roky.
Tvrdím iba jednu vec: nie je to nemožné. ♥

5 Cherry Blosssom Cherry Blosssom | Web | 2. prosince 2016 v 17:59 | Reagovat

Přesně moje slova. Když jsem byla na základní škole, modlila jsem se, abych byla co nejdřív na střední a když jsem byla konečně tam, doufala jsem, že co nejdřív zmizím, že začnu vydělávat.
Když jsem začala pracovat, začalo se mi stýskat po škole a říkala jsem si také, jaký to má vše smysl.
To ale není vše. Počkej až budeš čekat rodinu (jestli tedy chceš, je někdo kdo prostě nechce). To je teprv záhul. Raději bych šla na tři noční a potom šla klidně uklidit celý dům, než co je tohle. Mimčo je totiž ještě větší záhul než snad čtyři práce dohromady :-D. Dceru samozřejmě z celého srdce miluju, ale je to náročné. Z práce si přijdete, jdete si klidně lehnout, pustit film a o víkendu jdete pařit (pokud to síly dovolí). U mimča je to komplikovanější. Tady jedete furt :-D . Od rána do večera, čtyřiadvacet hodin v kuse jen přebalujete, krmíte, zabavujete, hrajete, uspáváte..
To jen tak na odlehčení, že může být i hůře (nebo snad lépe? :-D ). Dcery nelituji, je to to nejůžasnější stvoření co mě potkalo, je nádherný jak se směje, jak začíná povídat a nevyměnila bych jí za nic :)) Jen ty starosti jsou občas nad hlavu :)
Nakonec souhlasím s holkama. Jsi a i v týdnu si užívej :))

6 Kory Kory | Web | 2. prosince 2016 v 18:28 | Reagovat

Tak přesně tohohle se bojím, toho, že nebudu mít po škole žádný cíl. A ani se kvůli tomu přísunu peněz, konvencím a své pohodlnosti nezvládnu odpoutat a utéct do lesů a začít žít.

7 lapis lapis | Web | 2. prosince 2016 v 18:28 | Reagovat

Stava sa pomerne casto ze ked skola konci tak sa ocitne v akomsi lymbe, v nicnerobeni, pretoze sa nevie zo zaciatku najst. Najst novy ciel. S troskou osobnej discipliny to zmaknes ;-)

8 Karol Dee Karol Dee | Web | 2. prosince 2016 v 19:09 | Reagovat

V úvahách zacházím ještě dál. I kdyby tě práce bavila, tak...co? I kdyby sis cíl našla a pak ho jednou dosáhla, tak...co? Co pak? Vždyť skončíme všichni stejně.

Mě z toho vyplynulo následující: ač žádný smysl života patrný není, je to fuk. Život se prostě prožívá a pak se umře. Rozdíl je jen v tom, jak se při tom budeš cítit. K čemu lidi vůbec chodí do práce? Nejen proto, aby měli co jíst, ale většinou se i snaží vydělat, aby si mohli něco pořídit - auto, dům, co já vím. V podstatě by to mělo být něco, co jim přinese pocit štěstí. Způsob, jak tohle obejít, je být šťastný i bez těchto falešných cílů.

9 Michelle Michelle | Web | 2. prosince 2016 v 20:36 | Reagovat

Inteligence je většinou to, co tě mučí. Díky ní máš v hlavě válku. Hledáš smysl, ale nikde není.. nebo je? Kdo ví.

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 3. prosince 2016 v 11:33 | Reagovat

Já jsem stále ve fázi studia, ale oproti vejšce mi přijde práce momentálně schůdnější. Přeci jen v práci si oddělám svých 8 hodin a mám klid. Kdežto ve škole jsem od rána do večera (bez srandy) a vyučující si myslí, že mám potom sílu se ještě průběžně učit a v jednom zápočtovém týdnu sfouknout testy z 5 předmětů jako prd.
Přestože vidina práce je trošku mírnější, také mě štve, že ta nejlepší léta člověk prodře jako mezek, kolikrát nemá ani průměrný plat a tak šanci si něco slušného našetřit a ve stáří si to stejně už ani tolik neužije (pokud se toho dožije). Je to vážně depresivní a nejhorší na tom je, že je to krutá skutečnost.
Je třeba hledat radost v drobnostech, ale v podvědomí to člověka stejně bude pořád hlodat. :/

11 b. b. | Web | 3. prosince 2016 v 11:38 | Reagovat

Já zase nevím, co má za smysl pracovat pořád. Jsou lidi, kteří jdou v sedm ráno do práce a vracejí se v deset večer. A jejich život je kde? Ano, mají asi dost peněz, ale co s nima dělají, když pořád pracujou? Dávají je rodině, se kterou nejsou? ??? Taky mě občas ubíjí pracovní stereotyp. Ale našla jsem si jiné podněty, co mě rozptylují - koníčky a dálkové studium. Jsem sama, takže času je dost . Taky je dobrý klást si pořád nějaké malé cíle a ty plnit.. třeba jen blbosti, že si něco koupíš nebo uklidíš nebo někam zajdeš.. člověka to pak motivuje něco dělat a zkoušet nové věci.. jo, ale asi je nejvíc fajn mít rodinu a té se po práci věnovat :-) A vůbec skloubit rodinu s prací a dělat v životě to, co tě baví a být spokojená, mít přátele a plnit si svý sny.. to bych jednou chtěla :-D

12 Severka Severka | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 10:22 | Reagovat

Tenhle odkaz a vůbec celý blog to řekne mnohem líp za mě: http://blog.tomashajzler.com/clanek/jak-najit-jezka

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 12:45 | Reagovat

[5]: Malý děti - malý starosti, velký děti - velký starosti. To mi vždycky říkala máma...a měla pravdu. Užívej si rozkošné holčičky.. :-)

14 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 12:46 | Reagovat

[11]: Hezký koment.

15 m. m. | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 15:37 | Reagovat

Je třeba si uvědomit, že do práce chodíš jen proto, abys měla peníze na svůj život. Tedy práce, ať je jakákoli, nesmí se stát tvým životem a celou tě pohltit, být neustále v tvé mysli a mít na tebe vliv i když tam zrovna nejsi - pokud tedy nejsi člověk, který chce, aby práce byla jeho životem, kterého například naplňuje cesta za kariérou nebo který chce skrz svou dřinu a energii změnit něco ve světě, někomu pomáhat a tak.

Většina z nás chodí do práce od nevidim do nevidim, aniž by si uvědomovala, proč tam vlastně chodí. Tak si myslím, že v tvém případě je třeba se zamyslet, jak to máš zrovna ty. Pokud chodíš do práce proto, abys měla peníze, tak je třeba tu práci mít takovou, aby tě nevyčerpávala a neokrádala o mimopracovní život. Člověk má často docela dobrou práci, tak se mu ji nechce měnit, ale ke každé docela dobré práci existuje lepší alternativa, kde budeš mít víc času a pohody, byť třeba za míň peněz.

Já osobně to řeším tak půl napůl. Jezdím pracovat do zahraničí, kde se i nadřu, když je to zapotřebí, a vydělám tam několikrát víc, než kolik bych měla u nás. A pak jedu na pár měsíců (letos skoro celý rok) domů a žiju. Odpočívám. Myslím, že je zdravé si aspoň jednou do roka dát pořádnou přestávku. Ne takovou jako týden, dva, která ti uteče. Ale takovou, abysis opravdu dokázala vzpomenout, jaké je žít, když nemusíš chodit někomu odevzdávat svou energii.

16 Viol Viol | Web | 5. prosince 2016 v 7:21 | Reagovat

Já mívám tento pocit, to do práce ani nechodím a ještě nějakou dobu nebudu.
Přemýšlím nad smyslem kde čeho.
Co je to za život, většinu svého drahocenného času se hnát za ničím a pak zemřít...
Myslím, že to při vzniku světa nebyl původní plán.. :-?

17 Leena Leena | 15. prosince 2016 v 19:36 | Reagovat

Taky jsem nad tím uvažovala, jenže, na druhou stranu... Jak to bylo dřív? Lidi makali na poli, statku od nevidím do nevidím, aby měli co jíst. Dnes musí člověk, aby měl co jíst, odmakat těch svých 8 hodin, ne celý den (dobře, tak i víc než 8, ale celý den to pořád není) a pak má čas na jiné věci. A že jich moderní doba nabízí - až se v tom dá snadno ztratit. Ale vím, Chloë, že Ty se v tom neztrácíš, vybrala sis z té pestré škály možných koníčků to svoje - focení, modeling, tvorbu šperků, a děláš to vše krásně... Já bych si na Tvém místě asi dávala ty cíle v této oblasti, pokud v práci nemáš, kam se posouvat.
Ještě, co se práce týče... Nějaké podnikatelské ambice nemáš? To by byla dost změna a o cíle by nebylo nouze. Ale samozřejmě to není jednoduché a není každý ten typ. Jen mě to tak napadlo. Nemyslím živit se focením a šperky (i když...), ale, co já vím, otevřít si steampunkovou kavárnu. Tam by ses, myslím, hodila. :D
Letošní konec roku je nějaký extrémně depresivní. Dívám se, že článek je starý měsíc, zhruba takhle dlouho se v depce cítím i já, snad poprvé ve svém životě, jsem jinak velký optimista, ale v tomto období jaksi nemám na nic sílu. A nejsem jediná. Tak jen věz, že pokud Tě to ještě nepustilo, nejsi v tom sama... Ale určitě to brzy přejde. Snad ten restart přijde o Slunovratu nebo s Novým rokem. Drž se a já držím palce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama